Co je separační úzkost a proč vzniká
Separační úzkost je porucha chování, která vzniká na základě stresové reakce ze strachu z odloučení od majitele a nemožnosti kontrolovat situaci. Hlavní faktorem pro vznik separační úzkosti je samota, která nebyla postupně natrénovaná. Příkladem může být pořízení štěněte, se kterým majitelé tráví všechen volný čas a najednou začnou chodit do práce, aniž by psa na odloučení naučili. Druhou nejčastější příčinou vzniku separační úzkosti je traumatizující zážitek, který pes zažil v době nepřítomnosti majitele. Například vloupání do bytu, ohňostroj, hlasitá rekonstrukce nebo bouřka. Separační úzkostí také často trpí psi zachránění z nevhodných podmínek, se kterými nebylo dobře zacházeno a neměli možnost socializace.
Projevy separační úzkosti
V první řadě je důležité si uvědomit, že pes, u kterého se projeví separační úzkost se opravdu bojí, trpí a nic nedělá naschvál. Proto psa za jeho projevy v žádném případě netrestejte, celou situaci byste jen zhoršili. Jaké projevy jsou při separační úzkosti běžné?
- Štěkání, kvílení a vytí, které po odchodu majitele může trvat několik hodin, často až do jeho příchodu.
- Devastování zařízení v bytě – škrábání na dveře, zdi, ničení nábytku a předmětů souvisejících s majitelem psa. Pes se snaží ze situace uniknout, proto si hledá jinou činnost, která by mu pomohla uklidnit se.
- Kálení a močení – pes prožívá silný stres, při kterém často není schopen kontrolovat tělo a svěrače.
- Dalšími příznaky jsou pokusy o útěk, nadměrné slinění, třes, hysterické pobíhání, olizování se, sebepoškozování, silné slinění, zrychlené dýchání, obsesivní pronásledování blízké osoby, silné rozrušení při vítání majitele a další.
Jak řešit separační úzkost
Výše uvedené projevy mohou signalizovat také zdravotní problém, proto je důležité nechat psa vyšetřit u veterináře, aby mohly být vyloučeny diferenciální diagnózy. Pokud pes opravdu trpí separační úzkostí a řešíte jak mu pomoci, je důležité zaměřit se na celý problém komplexně. Každý pes je jiný, rovněž příčiny separační úzkosti se různí, proto nelze aplikovat jednotné řešení na všechny případy. Ideálně proto alespoň zpočátku konzultujte postup při řešení separační úzkosti s profesionálem, což vám pomůže vyvarovat se zbytečných chyb při nápravě chování.
Obecné rady, které fungují proti separační úzkosti:
- Před odchodem a při příchodu psa nevítáme, nemazlíme se s ním a chováme se, jako by se vůbec nic nedělo.
- Psa postupně navykáme na samostatnost v přítomnosti majitele a poté cvičíme samotu bez přítomnosti majitele (zpočátku ve velmi krátkých intervalech).
- Nastavíme pravidelný a předvídatelný režim, díky kterému pes nebude nervózní. To, že bude vědět kdy dostane najíst, kdy je čas na odpočinek, venčení a na čas strávený s majitelem mu pomůže cítit se bezpečně.
- Trénování nezávislosti: psovi nevěnujeme pozornost, pokud si ji vynucuje (například štěkáním či kňučením). Veškeré aktivity (hry, trénink apod.) začíná i končí majitel.
- Učíme psa na místo, kde se nebude bát zůstávat sám (například prostorná kennelka).
Separační úzkost je relativně dobře řešitelná, pokud se nastaví správná „terapie“. Vše ale záleží na konkrétním jedinci – například u psů se špatnými zkušenostmi je léčba komplikovanější a je důležité veškerý postup konzultovat s odborníkem na psí chování, abychom nenapáchali více škody než užitku.
Další články, které by vás mohly zajímat: